V Bubenči rockovala zlínská symfonie

Rocksymphony II propojila svým unikátním konceptem stálici české hudební klasiky, zlínskou Filharmonii Bohuslava Martinů, s rockovými hudebníky a rockovými melodiemi. Pod taktovkou dirigenta Viktora Kozánka potvrdila, že symfonie neznačí strnulou, upjatou pózu a dokáže se projevit v nesmírně hlubokém dynamickém projevu. 

O více než důstojné entrée se postarala předkapela F-dur Jazzband. Hlasy jako zvon a precizní rytmiku předvedli vokalisté Zuzana Sapárová a Roland Hamaj, za doprovodu dalších jedenácti členů této zlínské hudební formace.

Pražská hala Královka nepraskala sice ve švech, ale o to autentičtěji projev všech protagonistů vyzněl. Fanoušci tak navíc nemuseli ani tvrdě zápasit o nejlepší místa a mohli si tak intenzivněji vychutnat nefalšovanou přirozenost vystupujících. Atmosféru vytvořili vskutku přívětivou a ve finále se neubránili ani tanci. Rezonující výkony všech účinkujících ocenili mohutným potleskem a ovacemi. Filharmonici zaujali jak svým neformálním vzhledem, tak bravurním hudebním mistrovstvím, z něhož běhal chvílemi doslova mráz po zádech. 

Playlist koncertu byl přímo nabitý tím nejlepším ze světové rockové hudební scény. Zazněly hity jako Poison od Alice Cooper, Dream On od Nazareth, Survivor a jejich Eye of the Tiger, Halloween Symphony, Heaven and Hell od kapely Black Sabbath. Nechyběly ani songy Soldier of Fortune skupiny Deep Purple, Deadly Sting od Scorpions,nebo Medley Bon Joviho. 

Některé aranže, třeba u obou skladeb Europe, The Final Countdown a Carrie, vynechaly pěveckou část a zajisté tak pomohly Martě a Vaškovi k regeneraci hlasivek. Otázkou je, zda právě tímto svým pojetím nebyly pro posluchače méně nápadité a v celkovém vyznění se trochu ztrácely. Škoda jen dvacetiminutové pauzy v polovině koncertu. Působilo to, jakoby někdo u naplno rozjetého vlaku zatáhl znenadání ruční brzdu. 

Nutno říct, že Marta i Vašek podali nesmírně poctivý, sugestivní výkon. Oběma, krom výrazného hudebního mistrovství, nechyběl šmrnc a mimořádně vřelá interakce s fanoušky. Zpívali, vtipkovali, skotačili, nejenom na pódiu, ale i přímo v publiku. Ovací se dočkala Vaškova nečekaná „návštěva" hlediště a Martička se v závěrečném baladickém překvapení Always od Bon Joviho, coby ležící panenka, „kolovala" s důvěrou v jejich silné paže, nad hlavami přítomných. Prý to byla v rámci turné její výlučně pražská premiéra a nikde jinde se k tomuto gestu neodhodlala. 

Drsná i něžná, dynamická i baladická, originální a hravá. Díky symbióze živlů, filharmoniků Bohuslava Martinů a pěveckého dua Marty Jandové a Vaška Noida Bárty není nejmenších pochyb o tom, že hudební mise Rock Symphony II zanechala v Praze výraznou stopu.

Foto: FB Rock Symphony II